Zaparkovat auto na kraji města, skočit na kolo, dojet do práce, umístit kolo do stojanu a odpoledne si ho znovu vyzvednout. Po škole sednout za řidítka a jet do kina nebo na nákup. Obyvatelé Berlína, Paříže, Londýna či Barcelony již nějaký ten pátek využívají systém půjčování městských kol, který se pro mnohé stal příjemnou alternativou dopravy po městě.
Vůbec první podnět přišel v roce 1965 z Amsterdamu. Myšlenka pokusu byla jednoduchá – vzít si kolo, absolvovat nutnou trasu a znovu ho odložit pro potřebu někoho jiného. Jelikož je ale lidská nátura všelijaká, projekt bohužel do měsíce zkolaboval. Jízdní kola byla rozkradena, popřípadě poházena po amsterdamských kanálech.
Znovu a lépe
Nezdařilý pokus ovšem inspiroval další milovníky cyklistiky a postupně se všude po světě po malých krůčcích začaly objevovat „cyklostanice“ tak, jak je známe dnes. Aby se zabránilo rozkrádání a vandalismu, byly stojany na bicykly řádně zabezpečeny např. kamerovými systémy či elektronickými kartami, bez kterých kolo ze stojanu nelze vyjmout. Na první plně funkční chytrý systém takzvaného bike sharingu se podařilo najet dánské Kodani v roce 1995.
V průběhu roku 2001 se o realizaci projektu pokusilo i slovenské sdružení pro podporu cyklistické dopravy ByciBa. Snaha o vnitroměstskou cyklistickou síť Bratislavy se ale nesetkala s úspěchem a všech 9 nasazených kol bylo do týdne rozkradeno. „Plyne z toho ponaučení. Obyvatelé Bratislavy uvedli jasný příklad svých postojů. Vypadá to, že ještě nejsme připraveni na takovýto druh projektu,“ svěřili se slovenskému deníku Sme iniciátoři akce. Nazvali pokus veřejným testem morálky, ve kterém bohužel obyvatelé Bratislavy neuspěli. Zároveň přiznali, že očekávat, že se nic takového nestane, by bylo naivní; nicméně slíbili, že neusnou na vavřínech. Slovenská metropole po svém bike sharingu volá dodnes.
Mobilní lidé města pražského
Praha se při pokusu o vlastní automatický systém půjčování kol snaží prostřednictvím dílčích iniciativ. V Karlíně funguje od roku 2005 soukromý pilotní projekt, v rámci kterého je celý Karlín rovnoměrně pokryt stojany na barevná kola. Ta jsou k dispozici každému, kdo se zaregistruje, zaplatí vratnou kauci 300 Kč, paušální poplatek 30 Kč a první kredit; poté získá uživatel kartu či klíčenku s čipem, který mu po zadání PIN kódu otevře cestu k bicyklu až na tři dny. Karlínský systém se osvědčil a tamější obyvatelé vyráží na kolech třeba na farmářské trhy.
Stokopcatá Praha
Nabízí se otázka, proč v hlavním městě nezavést celoplošný systém půjčování kol, jako funguje např. ve Vídni či Paříži. Je jasné, že kopcovitost, která činí Prahu jedním z nejkrásnějších měst světa, je v oblasti cyklistiky spíše na obtíž. O to víc, že cyklisté nejsou v hromadných dopravních prostředcích vítáni, a tak šance, že by se ráno na kole pohodlně dopravili do práce či školy a odpoledne by krpál domů pokořili pomocí autobusu, je nereálná. Po vzoru Karlína by se ale minimálně centrum města a jiné pražské čtvrti daly krásně otevřít cyklistům. Je ovšem jasné, že takové změně by musela předcházet úprava silničních komunikací, podpora magistrátu a změna mentality některých řidičů.
Pro začátek je třeba, aby lidé vnímali cyklistiku jako přirozenou část dopravy ve městě a naučili se vidět výhody, které pohled zpoza řidítek přináší. Podobné cíle si klade i nezisková organizace Auto*Mat, jejímž posláním je „podporovat a rozvíjet využití trvale opomíjené dopravy bezmotorové (na kole a pěšky)“ a „usilovat o rozvoj kvality a zatraktivnění služeb MHD a taxi.“ Sdružení mimo jiné pravidelně organizuje cyklojízdy a pouliční slavnost Zažít město jinak, jejíž součástí jsou třeba koncerty, výstavy a debaty o budoucnosti Prahy.
Bude v Praze blaze?
Na odkaz Karlína chce projektem Kola pro Suchdol od jara navázat občanská iniciativa Žijeme tady. Vyzvala obyvatele městské části Praha 6-Suchdol, aby se zbavili nepotřebných jízdních kol a darovali je aktivistům, kteří je na bázi bike sharingu dají k dispozici všem obyvatelům. „Tato kola nabarvíme na růžovo, aby byla na první pohled jasně rozpoznatelná, a umístíme je různě po Suchdole. Kolo si bude moci kdokoliv půjčit, a až se přiblíží svému cíli, zanechat jej na tomto místě, kde si někdo další bicykl znovu vyzvedne,“ říkají organizátoři projektu. „Záleží na lidech, jak k této možnosti přistoupí,“ shodují se všichni tři mladí aktivisté.
Iniciativa na sebe mimo jiné upozornila nálepkami, prostřednictvím kterých plní přání občanů. Žijeme tady se díky vstřícnosti městské části a aktivní iniciativě suchdolských rezidentů daří dělat kroky směrem k městu, které tvoří sami jeho obyvatelé.
Díky občanským iniciativám jako Žijeme tady či Auto*Mat se téma zlepšování našeho životního prostředí – např. alternativní dopravou ve městě – udržuje stále naživu. Ať už mluvíme o Auto*Matem pořádaných cyklojízdách, akcích typu Zažít město jinak či Kolech pro Suchdol, debata o využití veřejného prostoru je stále otevřená. Nápadů a podnětů je dost; záleží na samotném městě, zda se jich chopí a opře se do šlapek.