Přeju si, aby se z automobilové závodní dráhy jménem Smetanovo nábřeží stala klidná pěší zóna. Díky aspoň za letošní září, kdy jsi mi tohle přání na pár sobot splnil.
Přeju si, aby se slovo novinář přestalo brát do úst jako nadávka. Víš, když člověk tu žurnalistiku studuje a vidí, jak se to všechno hází do jednoho pytle, je mu do pláče. A žurnalisti v tom nejsou sami, vezou se společně s Romy, politiky a dalšími. Ježíšku, buď rád, že jsi v naší zemi jediný a všichni Tě mají rádi.
Přeju si, abys nedovolil transformaci celostátních deníků v uzené médium Lidový Babiš Dnes. Aby se za nás naše děti nemusely stydět, však to znáš.
Přeju si, aby zmizely zchátralé domy z centra Prahy. Ježíšku, až někdy pojedeš tramvají ze Staroměstské, všimni si toho smutného domu u zastávky. Jak jen by mu slušela nová fasáda a za zdmi kavárna či galerie. Stejné volání o pomoc zaznívá od dvou domů, které se k sobě tulí v ulici Provaznická.
Přeju si, aby lidé přestali slyšet na volání Úsvitu, Kotlebů a podobných hrůzostrašných zjevení.
Přeju si, abychom přestali být svědky toho, jak se vítězi stávají poraženými. Když už soutěžícímu toho Slavíka nehodlám předat a tu knihovnu nechci postavit, proč ho tedy nechám doběhnout do cíle?
Přeju si, abychom se v televizi koukali na filmy, jejichž postavy nemluví hlasem dabéra. Učení bolí, ale dabing je přežitek a pokud divák umí číst, nemá v televizi co dělat. Lze ho odpustit snad jen pohádkám pro předškoláky a pornu.
Přeju si, aby se přestaly nosit boty značky UGG. Jsou totiž nesmírně UGGly.
To víš, leží mi toho na srdci daleko víc, ale všechna má přání by byla dokonce i nad Tvé nebeské síly. A tak vyhovíš-li alespoň nějakým z nich, budu na tom zhýralém světě zase o něco radši.
Tvoje Veronika