Přicházejí. Každý z nich s doprovodem, aby se náhodou uličkou vedoucí na pódium neskutálel jak ta duhová pružina, kterou jsme v dětství pouštěli ze schodů. Usedají na svá místa u dlouhého stolu a uhrančivou diskokouli střídají nemilosrdné reflektory, v jejichž světle se rýsují vrásky na většinou víc jak sedmdesát let starých obličejích. Tři z tváří za mikrofony jsou hergestellt in Deutschland, druhá trojice je vyrobena v Československu.
Ficken a milování
Tolik sexu ve dvou hodinách neměl nikdo z vás. Na jevišti Nové scény Národního divadla se šuká, miluje, souloží, kopuluje, líbá, píchá, miluje, líže, kouří, stříká, polyká, vzdychá a honí; ale i pláče, vzpomíná, naříká, objevuje a poznává. Šest seniorů mezi pětašedesáti a třiaosmdesáti lety, kteří prošli na základě výzvy výběrovým řízením, na dvě hodiny otevírají svou milostnou kroniku publiku čítajícímu na čtyři stovky hlav. To se stává svědkem dech beroucích vyprávění, která navzdory slovům, jež by vám ani v patnácti nešla přes pusu, vůbec nejsou pohoršující.
Vypravování šestice seniorů se nese od školáckých hubiček přes premiérová milování pod peřinou komunismu, experimentování, svatby a těhotenství až k nevěře, domácímu násilí, smrti potomků a sebevraždě. Časové úseky vyprávění jsou přerušovány dobovou hudbou a padají otázky do publika. To zahazuje růženec na tvářích a odpovídá po vzoru seniorů na ty nejintimnější otázky.
Intergenerační sex
Otevřeně se hovoří o homosexualitě, bisexualitě i zneužívání. Mezigenerační bariéry mizí, a tím se plní cíl organizátorů inscenace, občanského sdružení Motus (produkce pražského divadla Alfred ve dvoře) a kanadské umělecké skupiny Mammalian Diving Reflex.
Po sto dvaceti minutách je vyprávění u konce. Reflektory mají padla a diskokoule nad námi se opět roztáčí. Čtyři sta hlav teď stojí a tleská, zatímco se šestero statečných, o nichž teď víme naprosto vše, odebírá čekat na diváky do foyer. Zde na šesti stolech leží hromádky fotek a osobních předmětů, jež dokládají vše, co jsme si vyslechli v sále.
Zkušenost v letokruzích
„Protože si myslím, že spousta témat by neměla být tabu,“ odpovídá mi po skončení představení jeden z německých seniorů na otázku, proč se projektu zúčastnil. „Mimo jiné to, že i my staříci se rádi pomilujeme,“ dodává s šibalským úsměvem.
Všechen sex mého života ukazuje nejstarší generaci ve světle, v jakém ji neznáme. Či spíše znát nechceme. Jako bychom zapomněli, jak bohatý zdroj informací a inspirace se v ní skrývá. A to nejen na poli sexu.